LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar

VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
https://vojtechkodet.cz/prednasky-a-kazani/videa/uvody-do-nedeli

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz

Univerzální manuál pro domácí bohoslužbu: 

www.cirkev.cz/cs/aktuality/200313manual-pro-domaci-nedelni-bohosluzbu

TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

7. neděle velikonoční - Cyklus B

 

Ve čtvrtek liturgie připomněla slavnost Nanebevstoupení Páně a nyní církev setrvává v modlitbě o Ducha svatého. Modlitba není jen množství slov či obřad. Modlitba je postoj srdce. V jakém postoji srdce stojíme vůči ostatním spolubratřím z našeho společenství, farnosti, církve? Na dnešní den také připadá Den modliteb za sdělovací prostředky a je dobré na toto téma vzpomenout v modlitbě.

Zamyšlení k evangeliu této neděle 

Jsme poznamenáni nedostatkem lásky

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

 

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

 

Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

 

Učedníci se po Kristově nanebevstoupení nerozprchli. Nyní, na rozdíl od okamžiku Ježíšova zatčení, jsou pohromadě a snaží se jednat v intencích Kristova příkazu. Duch svatý bude darován až za několik dní. Oni se nyní soustředí na sebe, brzy se však jejich pozornost upne k druhým lidem a k hlásání evangelia.

Sk 1,15-17.20-26

Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: ‘Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí’ a ‘jeho úřad ať dostane jiný’. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“
Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje. A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“ Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

ŽALM 103

 

Bůh je věrný. I když to ve všech okamžicích nemuselo být zjevné, dnes víme, že Pán splnil svá slova. To je důvod k modlitbě chvály a radosti.

Odpověď: Hospodin si zřídil na nebi trůn.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. – Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Hospodin si zřídil na nebi trůn – a všechno řídí jeho vláda. – Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, – mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

2. ČTENÍ

 

Autor Janova listu se brání naivnímu pocitu některých členů komunity, kteří se domnívali, že již dosáhli dokonalosti. Snaží se je tedy vést k rozlišování mezi duchem Božím a duchem klamu. Jedním z ukazatelů je jejich vlastní připravenost k lásce ke spolubratrům.

1 Jan 4,11-16

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

 

Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM

 

Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí Ježíšovou velekněžskou modlitbou. Je dobré zahlédnout, jak nesmírně osobní a intimní charakter tento text má. V první části Ježíš prosil o oslavu Otcova jména a nyní prosí za jednotu učedníků.

Jan 17,11b-19

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.
Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

 

Prosím, Otče, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

 

Bože, původce naší spásy, ty nám dáváš pokrm k věčnému životu; upevni v nás jistotu, že oslavíš celé tělo církve, jako jsi oslavil její hlavu, Ježíše Krista. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

 

Ježíšova modlitba na závěr poslední večeře bývá připomínána na Velikonoce. Její aktuálnost ale nemizí. Vždyť se nyní modlíme novénu za seslání Ducha svatého. Když nebude dobře fungovat společenství učedníků – církev – nebude moci ani Duch projevovat svoji moc mezi lidmi s takovou intenzitou. Zároveň je vidět, že od počátku bylo obrovské pokušení dělat věci jinak a střet názorů, zkostnatělost či touha po benevolentnosti se vzájemně střetávaly. Řešení není v hádkách, ale v hledání Boží vůle a společné modlitbě.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 17. 5.

 

Sk 19,1-8

Když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel horními kraji a přišel do Efesu. Tam našel některé učedníky a zeptal se jich: „Dostali jste Ducha Svatého, když jste přijali víru?“ Odpověděli mu: „Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch Svatý.“ Řekl pak: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni pravili: „Křtem Janovým.“ Pavel je poučil: „Jan uděloval křest k obrácení a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to je v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. Pavel na ně vložil ruce, a sestoupil na ně Duch Svatý, takže mluvili (neznámými) jazyky a pod vlivem vnuknutí. Těch mužů bylo celkem asi dvanáct. Potom šel do synagogy a po tři měsíce směle vystupoval a přesvědčivě kázal o Božím království.


Mezizpěv – Žl 68,2-3.4-5ac.6-7ab

Pozemské říše, zpívejte Bohu.

Nebo: Aleluja.

Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují,
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým,
jako taje vosk před ohněm, tak hříšníci hynou před Bohem.

Spravedliví se však radují, jásají před Bohem
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno,
jeho jméno je Hospodin.

Otec sirotků, ochránce vdov
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov,
vězně vyvádí k šťastnému životu.

Jan 16,29-33

Učedníci řekli Ježíšovi: „Teď mluvíš otevřeně, (a ne) obrazně. Nyní víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě kdo na něco ptal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“ Ježíš jim odpověděl: „Nyní už věříte? Hle, přichází hodina ano, už je tu kdy se rozprchnete, každý do svého (domova), a mne necháte samotného. Přesto však nejsem sám, neboť Otec je se mnou. Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.“

Komentář: Jan 16,29-33
Ježíš předpovídá svoji budoucí opuštěnost. Nechci jej v tomto týdnu přípravy na seslání Ducha svatého ponechat bez své lásky. Spolu s ním mohu přemoci lhostejný „svět“!

ÚTERÝ 18. 5.

 

Sk 20,17-27

Pavel poslal z Miléta do Efesu a povolal k sobě starší z církevní obce. Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem si u vás počínal od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, i po celý ostatní čas. Sloužil jsem Pánu se vší pokorou, se slzami a ve zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů. Neopomenul jsem nic z toho, co by vám bylo k užitku, ale hlásal jsem vám to a učil vás tomu veřejně i po domech. Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše. A nyní mě to uvnitř všechno nutí k tomu, abych šel do Jeruzaléma. Co mě tam potká, nevím. Jen od města k městu mi Duch Svatý dosvědčuje a říká, že mě čekají pouta a soužení. Ale můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti. Konal jsem mezi vámi cesty a hlásal království (Boží). A nyní já vím, že nikdo z vás mou tvář už nespatří. Slavnostně vám tedy dnes prohlašuji: Zahyne-li někdo, já na tom vinu nemám! Nic jsem nezameškal, ale zvěstoval jsem vám všechno, co rozhodl Bůh.“


Mezizpěv – Žl 68,10-11.20-21

Pozemské říše, zpívejte Bohu.

Nebo: Aleluja.

Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví,
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce,
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

Ať je Pán žehnán každý den,
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy,
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.

Jan 17,1-11a

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě.“

Komentář: Jan 17,1-11a
Ježíšova velekněžská modlitba ať mě povzbuzuje ve chvílích opuštěnosti. Povzbuzení: vždyť právě v těch chvílích jsme mu nejblíž!

STŘEDA 19. 5.

 

Sk 20,28-38

Pavel řekl starším církevní obce v Efesu: „Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si (Kristus) získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a že stádce šetřit nebudou. Ano, z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří se budou snažit převrácenými řečmi strhnout za sebou učedníky. Proto buďte bdělí a pamatujte na to, jak jsem já po tři léta ve dne v noci neustále se slzami každého zvlášť napomínal. A nyní vás tedy odporoučím Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vzdělávat a zjednat dědictví (ve společenství) všech posvěcených. Stříbro, zlato ani šaty jsem od nikoho nežádal. Víte sami, že tyhle moje ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci. Ve všem jsem vám dal příklad, jak se takto vlastní prací máme ujímat potřebných a pamatovat tím na slova Pána Ježíše, protože on řekl: Blaženější je dávat než dostávat.“ A po těch slovech poklekl a s nimi se všemi se pomodlil. Všichni se dali do hlasitého pláče, objímali Pavla a líbali ho. Nejvíce je zabolelo to slovo, že jeho tvář už více nespatří. Potom ho vyprovodili k lodi.


Mezizpěv – Žl 68,29-30.33-35a.35b-36c

Pozemské říše, zpívejte Bohu.
Nebo: Aleluja.

Ukaž, Bože, svou moc,
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě
přinášejí králové dary!

Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána,
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný:
„Uznejte Boží moc!“

Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost,
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův,
on dává sílu a statečnost svému lidu.
Bůh buď veleben!

Jan 17,11b-19

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím (ještě) ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

Komentář: Jan 17,11b-19
Jednota učedníků je výslovným Ježíšovým přáním. Pokud mě bolí rozdělení církve a vědomí rozdělené společnosti, už tím jsem na dobré cestě. Posvěcení Jeho slovem nás má vést k cíli.

ČTVRTEK 20. 5.

 

Sk 22,30; 23,6-11

Velitel (posádky v Jeruzalémě) chtěl vědět najisto, z čeho židé Pavla obviňují. Dal ho tedy na druhý den vyvést z vězení a přikázal, aby se shromáždili velekněží a celá velerada. Pak dal Pavla dovést dolů a postavit před ně. Pavel věděl, že jedna část patří ke straně saducejské a druhá k farizejské. Proto zvolal k veleradě: „Bratři, já jsem farizeus, syn farizeů! Stojím před soudem kvůli naději ve vzkříšení mrtvých!“ Jak to řekl, farizeové a saduceové se začali mezi sebou přít, a shromáždění se rozštěpilo. Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé, ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají. A tak se rozpoutal velký křik. Někteří učitelé Zákona z farizejské strany povstali, dali se do hádky a volali: „Neshledáváme na tomto člověku nic zlého! A co když s ním (skutečně) mluvil duch nebo anděl?“ Když se ta hádka vzmáhala, dostal velitel strach, aby snad Pavla nerozsápali. Proto poručil, aby přišel dolů oddíl vojska, vyrval jim ho a odvedl zase do pevnosti. V noci potom přistoupil k němu Pán a řekl mu: „Neztrácej odvahu! Jako jsi o mně vydával svědectví v Jeruzalémě, tak musíš vydávat svědectví také v Římě.“


Mezizpěv – Žl 16,1-2a+5.7-8.9-10.11

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.

Velebím Hospodina, že mi byl rádcem,
k tomu mě i za noci vybízí mé nitro.
Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.

Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.

Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.

Jan 17,20-26

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“

Komentář: Jan 17,20-26
Zde prosí Ježíš i za mě: vždyť jsem uvěřil skrze hlásání těch, které poslal: rodiče, kněze, kteří na mě měli vliv… Mohu se zamyslet: kdopak uvěří skrze moje svědectví?

PÁTEK 21. 5.

 

Sk 25,13b-21

Král Agrippa a Bereniké zavítali do Césareje; přišli pozdravit Festa a zdrželi se tam více dní. Festus přitom předložil králi Pavlův případ: „Je tady ve vazbě ještě z Felixovy doby jeden vězeň. Když jsem byl v Jeruzalémě, velekněží a židovští starší podali na něho žalobu a žádali, aby byl odsouzen. Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku, aby vydali nějakého člověka dříve, než by obžalovaný měl svoje žalobce před sebou a než by se mu dostalo příležitosti hájit se proti obvinění. Když sem tedy přišli, hned druhý den jsem bez odkladu zasedl k soudu a nařídil toho muže předvést. Žalobci se sice postavili proti němu, ale nekladli mu za vinu žádnou ze špatností, které jsem předpokládal. Měli proti němu jen nějaké sporné otázky o jejich náboženství a o nějakém mrtvém Ježíšovi, o kterém však Pavel tvrdil, že žije. Já jsem byl na rozpacích, co s těmi spornými otázkami. Proto jsem se ho zeptal, zdali by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam se dát soudit v tomto sporu. Ale Pavel podal odvolání, aby byl ponechán ve vazbě, dokud by o něm nerozhodl císař. Proto jsem nařídil, aby zůstal ve vězení, až ho budu moci poslat k císaři.“


Mezizpěv – Žl 103,1-2.11-12.19-20ab

Hospodin si zřídil na nebi trůn.
Nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina,
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.

Jak vysoko je nebe nad zemí,
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Jak vzdálen je východ od západu,
tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

Hospodin si zřídil na nebi trůn
a všechno řídí jeho vláda.
Velebte Hospodina, všichni jeho andělé,
mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

Jan 21,15-19

Když (se Ježíš ukázal svým učedníkům a) posnídali, zeptal se (Ježíš) Šimona Petra: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, (synu) Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno ty víš, že tě miluji!“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“

Komentář: Jan 21,15-19
Jen ten, kdo totálně miluje, by měl v církvi vést druhé. I s vědomím rizika, že na něho vztáhnou ruce a bude odveden, kam nechce.

SOBOTA 22. 5.

 

Sk 28,16-20.30-31

Když jsme dorazili do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet sám s vojákem, který ho hlídal. Za tři dni potom svolal si tamější židovské přední muže. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, já jsem neudělal nic proti (izraelskému) lidu ani proti zvykům přijatým od předků. Přesto však jsem byl z Jeruzaléma v poutech vydán do moci Římanům. Ti mě po výslechu chtěli propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt. Když se však židé proti tomu stavěli, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych chtěl na svůj národ něco žalovat. Kvůli tomu jsem si přál, abych vás mohl uvidět a promluvit s vámi. Vždyť pro naději Izraele (v Mesiáše) nosím tenhle řetěz.“ Celá dvě léta zůstal pak ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli. Zcela otevřeně a bez překážek hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu.


Mezizpěv – Žl 11,4.5+7

Zbožní uzří tvou tvář, Hospodine.
Nebo: Aleluja.

Hospodin sídlí ve svém posvátném chrámě,
na nebesích má Hospodin svůj trůn,
jeho oči pozorují,
smrtelníky zkoumá jeho zrak.

Hospodin zkouší spravedlivého i bezbožníka,
miluje-li kdo bezpráví, toho nenávidí z duše.
Vždyť Hospodin je spravedlivý,
má rád spravedlivé skutky,
zbožní uzří jeho tvář.

Jan 21,20-25

Petr se obrátil a viděl, jak za ním jde učedník, kterého Ježíš miloval a který ležel při večeři na jeho prsou a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“ Když ho tedy Petr viděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže chci, aby zůstal, až přijdu, proč se o to staráš? Ty mě následuj!“ Mezi bratry se proto rozšířila řeč, že ten učedník nezemře. Ježíš však Petrovi neřekl: „Nezemře“, ale: „Jestliže chci, aby zůstal, až přijdu, proč se o to staráš?“ To je ten učedník, který o tom všem vydává svědectví a to všechno zaznamenal a víme, že jeho svědectví je pravdivé. Je však ještě mnoho jiných věcí, které Ježíš vykonal. Kdyby měla být vypsána každá zvlášť, myslím, že by celý svět neobsáhl knihy o tom napsané.

Komentář: Jan 21,20-25
Zde je nám ponechán prostor pro tušení „mnoha jiných věcí, které Ježíš vykonal“. Očekávaný Duch pravdy kéž vede svou církev – tedy i nás, kteří o něm svědčíme

https://www.vira.cz/7-nedele-velikonocni-cyklus-b.html