K zamyšlení - Liturgické texty na celý týden

28. neděle v mezidobí - Cyklus A

 

Závěrečné neděle liturgického roku budou předkládat témata spojená s koncem času, života, světa. Konec lze nahlížet různě. Dnes nás církev zve, abychom „konec“ zahlédli ve světle všeho, co stojí za branou této skutečnosti. Modleme se o dar poznat velikost Božího království.

VSTUPNÍ ANTIFONA

 

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA

 

Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

 

Kniha proroka Izaiáše je souborem množství textů ze tří období. Náš úryvek patří do tzv. apokalypsy (kap. 24–27) z 8. stol. př. Kr. Velká vize budoucnosti ve skutečnosti slouží jednak jako varování bezbožných, ale především povzbuzuje věrné, které Bůh jako vítězný král zachrání. A to se týká všech národů!

Iz 25,6-10a

Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy.
Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

ŽALM 23

 

Snad nejznámější žalm je vyznáním důvěry v Boha. Liturgie nás zve, aby naše srdce zpívalo stejný chvalozpěv důvěry.

Odpověď: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ

 

Uvedený text je ze závěru epištoly. Pavel dostal finanční pomoc do vězení a projevuje svoji vděčnost, která však není závislostí na darech. Druhá část textu jsou poslední slova dopisu před závěrečným pozdravem.

Flp 4,12-14.19-20

Bratři! Dovedu žít v odříkání a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení.
A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

 

Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM

 

Ježíš vjel do Jeruzaléma před velikonočními svátky. Situace je krajně vyhrocená. Jeho slova jsou již velmi ostrá a směřují jako poslední memento k velekněžím. Úryvek má dvě části, které spolu souvisí jen volně. Ježíš v něm otevírá otázku přijetí pohanů do společenství.

Mt 22,1-14

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
„Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‘Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!’ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili.
Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
Potom řekl svým služebníkům: ‘Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.’ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‘Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?’ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‘Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

 

Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

 

Všemohoucí Bože, ty nás živíš svatým tělem a drahou krví svého Syna; vyslyš naše pokorné prosby a dej, ať nás přijímání tohoto pokrmu stále pevněji spojuje s tebou, abychom měli účast na tvém božském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

 

Mnozí křesťané se u dnešního úryvku evangelia zarazí nad žebrákem, který byl vyhnán. Copak takový chudák mohl mít svatební šaty? Díky tomu přeskočí, že se mluví o svatbě, o radosti, o pozvání obrovského množství lidí, kteří by se za běžné situace na takovou hostinu vůbec nedostali. Ale Pán je pozval, jsou tam, mohou se radovat. Pozval do svého království všechny, bez rozdílu jejich stavu, národnosti, bohatství či schopností. Tento úryvek představuje ovšem dvě volně spojená podobenství. Ve druhém Ježíš připomíná, že spočinout v Boží blízkosti není legrace, i když byl člověk pozván. Kdo tu obstojí? Každý, kdo pochopí, že vstupuje do blízkosti Pána pánů, na královskou svatbu. Šat není dán možnostmi hosta, ale stavem srdce. Nečisté, prázdné, marné srdce nemůže obstát.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 12. 10.

 

Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1

Bratři! Stojí v Písmu: `Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné.' Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. To v sobě tají ještě něco jiného: Ty (dvě ženy) představují dvě úmluvy; první z hory Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno: `Raduj se neplodná, kterás nerodila, v jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti. Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná, více než ta, která má muže.' Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale (manželky) svobodné. To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.



Mezizpěv – Žl 113,1-2.3-4.5a+6-7
Buď velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!

Nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci,
chvalte jméno Hospodinovo!
Buď velebeno Hospodinovo jméno
nyní i navěky!

Od východu slunce až na jeho západ
buď chváleno Hospodinovo jméno!
Povznesen je Hospodin nade všechny národy,
nad nebesa jeho sláva.

Kdo je jako Hospodin, náš Bůh,
který shlíží dolů na nebe i na zem?
Slabého zdvihá z prachu,
ze smetiště povyšuje chudého.

Lk 11,29-32

Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo. Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš.“

Komentář: Gal 4,22-24.26-27.31 – 5,1
Kristus je i pro mě dnes dárcem svobody. K pravé svobodě mi pomohl jen on. Chci se vyvarovat všeho, co mě o tuto svobodu okrádá?

ÚTERÝ 13. 10.

 

Gal 5,1-6

Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. Podívejte se, já, Pavel, vám říkám: Budete-li přijímat obřízku, Kristus vám nic neprospěje. A znova to zdůrazňuji každému, kdo se dává obřezat, že je pak povinen plnit celý Zákon. Když hledáte ospravedlnění v Zákoně, nemáte už s Kristem co dělat, vypadli jste z milosti. Ale my (vedeni) Duchem, opřeni o víru očekáváme věčný život, v který doufáme. V křesťanství totiž nic neplatí, zdali jsi obřezán, nebo neobřezán, ale víra, která se projevuje láskou.



Mezizpěv – Žl 119,41.43.44.45.47.48
Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine!

Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine,
tvé pomoci podle tvého slibu.

Neodnímej z mých úst slovo pravdy,
neboť doufám v tvá rozhodnutí.

Tvůj zákon chci stále střežit,
navěky a navždy.

Pak si budu volně kráčet,
protože hledám tvá nařízení.

Budu se těšit tvými předpisy,
které miluji.

Pozvednu své ruce k tvým předpisům
a budu rozjímat o tvých příkazech.

Lk 11,37-41

Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Přišel tedy a zaujal místo u stolu. Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem napřed neumyl. Pán mu však řekl: „Ano, vy farizeové, vnějšek číše a talíře očišťujete, ale vaše nitro je plné loupeže a špatnosti. Pošetilci! Copak ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu, a pak vám bude všechno čisté.“

Komentář: Gal 5,1-6
Víra, která se projevuje láskou, není žádnou ideologií. Neklademe dnes podobné podmínky – „obřezán / neobřezán“ – a nepůsobíme rozdělení?

STŘEDA 14. 10.

 

Gal 5,18-25

Bratři! Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království. Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo (náležejí) Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!



Mezizpěv – Žl 1,1-2.3.4+6
Kdo tě následuje, Pane, bude mít světlo života.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní,
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní,
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů,
ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne
a daří se mu vše, co koná.

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak:
jsou jako pleva rozvátá větrem.
Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých,
ale cesta bezbožných skončí záhubou.

Pán řekl: „Běda vám, farizeové! Odvádíte desátky z máty, z routy a z každé zeleniny, ale nedbáte na spravedlnost a lásku k Bohu. Tohle jste měli dělat, a tamto nezanedbávat. Běda vám, farizeové! Máte rádi přední sedadla v synagogách a když vás lidé pozdravují na ulicích. Běda vám! Jste jako neznatelné hroby, a lidé, kteří přes ně chodí, to nevědí.“ Jeden ze znalců Zákona mu na to řekl: „Mistře, když takhle mluvíš, urážíš i nás!“ On odpověděl: „Běda i vám, znalcům Zákona! Uvalujete na lidi břemena, která sotva mohou unést, a sami se těchto břemen nedotknete ani jedním prstem.“

Komentář: Gal 5,18-25
Pomalu si přečtu devět vlastností ovoce Ducha svatého. Mohu se radovat z toho, že toto ovoce získávám a rozdávám dál!

ČTVRTEK 15. 10.

 

Ef 1,1-10

Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, křesťanům [v Efesu] a věřícím v Kristu Ježíši: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. (To proto,) aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném (Synu). V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.



Mezizpěv – Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6
Hospodin uvedl ve známost svou spásu.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru,
na citeru a s doprovodem zpěvu,
za hlaholu trub a rohů,
jásejte před králem Hospodinem!

Lk 11,47-54

Pán řekl (znalcům Zákona): „Běda vám! Stavíte náhrobky prorokům, a vaši předkové je zabíjeli. Tím tedy sami dosvědčujete a schvalujete činy svých předků, neboť oni je zabíjeli, a vy jim stavíte (náhrobky). Proto také Boží moudrost řekla: Pošlu k nim proroky a apoštoly. Z nich některé budou zabíjet a pronásledovat, takže na tomto pokolení bude pomstěna krev všech proroků, prolévaná od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který byl zabit mezi oltářem a svatyní. Ano, říkám vám: Toto pokolení stihne (pomsta). Běda vám, znalci Zákona! Odstranili jste klíč k poznání. Sami jste (k němu) nedošli, a těm, kdo k němu chtěli dojít, jste v tom bránili.“ Když odtamtud odcházel, učitelé Zákona a farizeové začali na něho zle dorážet a zahrnovat ho spoustou otázek. Přitom na něj číhali, aby ho mohli chytit za slovo.

Komentář: Ef 1,1-10
Na začátku listu je jeden z nejkrásnějších křesťanských hymnů, užívaných při bohoslužbě. Kdykoli se zaposlouchám nebo jej čtu v breviáři, chci mít radost ze své víry a z přináležitosti k Pánově církvi!

PÁTEK 16. 10.

 

Ef 1,11-14

Bratři! Skrze Krista jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle. (Tak máme sloužit k tomu,) aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše. Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. (Duch) je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. (Tak se dovrší) naše vykoupení, (protože si nás) Bůh získal jako svůj majetek, (abychom sloužili) ke chvále jeho božské velebnosti.



Mezizpěv – Žl 33,1-2.4-5.12-13
Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina,
sluší se, aby ho dobří chválili.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrajte mu na desetistrunné harfě.

Neboť Hospodinovo slovo je správné,
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo,
země je plná Hospodinovy milosti.

Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Z nebe shlíží Hospodin,
vidí všechny smrtelníky.

Lk 12,1-7

Kolem Ježíše se shromáždilo tak obrovské množství (lidí), že se div neušlapali. Začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Varujte se farizejského kvasu, to znamená pokrytectví! Nic není zahaleného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Proto všechno, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pošeptali do ucha za zavřenými dveřmi, bude rozhlášeno ze střech. Říkám vám, moji přátelé: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale potom už nemají, co by ještě udělali. Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se toho, který když usmrtí, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám: toho se bojte! Copak se neprodává pět vrabců za dva halíře? A ani jediný z nich není u Boha zapomenut. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se! Máte větší cenu než všichni vrabci!“

Komentář: Ef 1,11-14
Závazný, ale i úlevný pocit, když si uvědomím, že jsem Božím majetkem! Pravě proto, že mu patřím, mohu mu sloužit, jak to ode mne očekává.

SOBOTA 17. 10.

 

Ef 1,15-23

Bratři! Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva
a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, `všechno podřídil pod jeho nohy'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.



Mezizpěv – Žl 8,2-3a.4-5.6-7
Svému Synu dals vládnout nad dílem svých rukou.

Hospodine, náš Pane,
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi,
svou velebností převýšils nebesa!
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu
navzdory svým odpůrcům.

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů,
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš,
co je smrtelník, že se o něho staráš?

Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé,
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou,
položils mu k nohám všechno.

Lk 12,8-12

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i Syn člověka se přizná před Božími anděly. Kdo však mě před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; kdo by se však rouhal Duchu svatému, tomu odpuštěno nebude. Až vás budou předvádět do synagog na soud, před úřady a vrchnosti, nedělejte si starosti, jak a čím byste se hájili nebo co byste měli říci. V tu chvíli vás totiž Duch svatý poučí, co je třeba říci.“

Komentář: Ef 1,15-23
Na základě daru moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat chci mít zodpovědnost za Pánovu církev. Ona je přeci jeho tělem a plností!